Osvětim není zábava

BránaV pondělí 24. října jsme se my čtvrťáci vydali na cestu do Osvětimi. Po příjezdu k areálu se vydáváme ke vstupní bráně. K našemu překvapení procházíme bezpečnostními rámy, před kterými musíme odložit klíče, mobily i opasky. Pak fasujeme sluchátka a přijímače a vydáváme se na obhlídku. Bohužel jen málo z nás si troufá na prohlídku v polštině, takže jdeme všichni pohromadě a je nás tedy hodně.

Po několika úvodních slovech procházíme vstupní branou s německým nápisem „Arbeit macht frei“. Asi si neumíme představit tehdejší postoje, protože tento název je pro nás docela zavádějící. Prací ke svobodě? A tady?

Autentické záběry na fotografiích, které zachycují příjezd židovských transportů, selekci, i následnou cestu smrti, jsou doprovázeny hromadami brýlí, ostříhaných vlasů, nádobí i krémů. Na některých krabičkách čteme české názvy, na kufrech česká jména. Představa ponožek nebo podvlékaček utkaných z lidských vlasů v nás vyvolává nepříjemné pocity. A celý ten podfuk, kdy Židé přijížděli s představou začínajícího nového života …

Ukázka celodenního přídělu jídla táborových vězňů nás přesvědčila o tom, že tady bychom dlouho nepřežili. A to si mnozí stěžujeme na jídelny a každou chvíli vyhazujeme plesnivé svačiny zpod lavic. Fotografie vězňů, kteří v době osvobození vážili mezi 25 a 38 kg při běžné výšce, zachycovaly nejen jejich podobu, ale také dobu jejich pobytu. Mnozí z nich nepřežili víc než měsíc.

Po prohlídce prvního tábora přejíždíme do tábora 2 zvaného Březinka. Tady vidíme železniční vagón, ve kterém bylo převáženo až sto lidí. Nepředstavitelné – bez zastávek, bez návštěvy bufetu. A následuje půl km dlouhá cesta smrti k jedné z plynových komor a krematoriu. Němci se sice snažili pozůstatky zničit, ale zcela se jim to nepodařilo. Celý proces, který nám průvodkyně popisuje, vidíme před očima v živých barvách. Pokyn zní: „Jenom se umyjete před ubytováním v táboře.“ Takový podfuk. A takové množství mrtvých.

Cesta smrti

Celý pobyt v táboře završila návštěva obytných a sanitárních baráků – zima, hlad, nehygienické poměry – šíření nemocí, hlavně tyfus – nelidské podmínky neslučitelné s lidskostí a se životem.

Brána

Návštěva Osvětimi opravdu není zábava. Nejezdíme sem za legrací. Ale proto, abychom si uvědomili, že tohle už nikdy nechceme připustit. Snad se tomu také pokusíme zabránit.