V rámci projektu GLOBE měříme teplotu vzduchu.
Vždy v 7 hodin ráno a v solární poledne.       

Začali jsme divadlem

Stříhali dohola Josefa Kainara1V letošním školním roce začala výuka maturitní češtiny docela netradičně. Ve středu 4.9. jsme vyrazili do ostravského Divadla loutek, kde nás čekalo představení Stříhali dohola Josefa Kainara. Začátek představení v 10 hodin nás velice potěšil. O Kainarovi jsme už slyšeli, ale netušili jsme, co nás čeká. Veršíčky povinné četby?

Představení pro nás bylo příjemným překvapením. Loutky velikosti dospělého člověka působily živým dojmem. Verše byly propojeny s jazzovou hudbou – pro nás nezvyklou, ale brzy nás začaly melodie stahovat vtipnými či podmanivými texty a začali jsme si podupávat do rytmu. Osudy básníka Pepka Kainara v období dětství a studií byly odkrývány po kapkách a velice nám připomínaly naše vlastní osudy. Najednou jsme viděli, že ten známý básník byl taky kdysi obyčejným chlapcem se svými problémy. Hudebníci byli všestranní – střídali se ve zpěvu, tanci i hře na nejrůznější nástroje. Dokonce jsme zhlédli i jedno stepařské číslo. Takže závěrečný potlesk byl upřímným oceněním celého představení.

Stříhali dohola Josefa Kainara

A co jsme si tedy z představení odnesli? Nejen informace o básníkovi, který jistou dobu působil na Ostravsku, ale také zjištění, že poezie se nemusíme bát. Vždyť poezie nás provází na každém kroku, každý text písně je totiž takovou básní.