V rámci projektu GLOBE měříme teplotu vzduchu.
Vždy v 7 hodin ráno a v solární poledne.       

Začalo to z „hecu“

havířovskou „10“

Když za námi na jaře přišla naše třídní, jestli bychom nesestavili štafetu na havířovskou „10“, jenom jsme se usmívali. To, že ona sama běhá, všichni víme, ale přece se nebudeme honit po náměstí. To bychom ale nemohli mít za třídní zrovna Vojtkovou. Neboli tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Takže jsme podlehli. Nejdřív přišla s tím, že by to byla skvělá prezentace školy na veřejnosti, pak s tím, že dostaneme jako startovné super sportovní trička značky Craft, a když nám sdělila, že poběží i štafeta učitelů, nemohli jsme se přece nechat zahanbit.

Organizačně všechno klapalo až do posledního týdne, trička s emblémem školy byla nachystána, úseky rozděleny, jen zdravotně se nám začala štafeta sypat. Nejdřív si na fotbale odvařil koleno David, za něj ale pohotově zaskočil Viktor. Pak se hledal náhradník za pana učitele Pasze, naštěstí Pavel ze 4.E slíbil pomoci (že by náš nový učitel?). A v sobotu ohlásil zranění Daniel. To už byl malér. Třídní žhavila telefon na všechny strany. Zachránce se našel – jsme v naší třídě prostě parta skvělých lidí, kteří se nenechají padnout. Takže v neděli přijela na náměstí do Havířova štafeta „Mechatronici z Karviné“ ve složení Patrik Kohut, Radek Sliweczka, Viktor Gall a Petr Zielinski (všichni ze 3.E) a štafeta „Průmyslovka Karviná“ ve složení učitelů Radky Klotkové, Lady Vojtkové, Adama Stříšovského a studenta Pavla Stenchlého. Učitelé prohlásili, že se jedou zúčastnit, ale nás studenty naše třídní opět hecovala: „Tak jste to přijeli vyhrát, ne?“ Přijela nás povzbudit i naše paní ředitelka Česlava Lukaštíková, paní sekretářka Jana Palová a skupina našich spolužáků a příbuzných.

1

Přesně v poledne to pro nás začalo. Na téměř konec října horké počasí (téměř 25 stupňů), stovky běžců na startu, adrenalin stoupal. Čekalo se na výstřel. A běžíme.

2

Patrik začal skvěle. Chytil se čela závodu a s lehkostí sobě vlastní předával Radkovi na třetím místě. A tady zase začala úřadovat třídní. Nestačil jí její úsek, když zjistila, že máme šanci na úspěch, poletovala mezi úseky a v okamžiku, kdy jsme sotva pletli nohama, se vedle nás najednou ozvalo: „Radku, zatni zuby a makej. Jste třetí, přece to nezahodíš.“ A Radek přidal. Pak u Elánu hecovala Viktora a na poslední rovince jsme Petra povzbuzovali už všichni. A kolem trati spousta dalších fanoušků, vozíčkářů, kteří povzbuzovali ze všech sil, hudba, … Neboli jak prohlásil Petr: „To se nedalo neběžet, když na vás všichni řvali Běž! No a v závěru už jsem ani nevěděl, jak jsem doběhl do cíle.“ A nastalo pozdvižení – zjistili jsme, že před námi je pouze štafeta Atletického klubu Havířov. Dokázali jsme to. To, co začalo jako hec naší třídní, se povedlo. Prostě nejsme žádná „ÉČKA“.

3

 

4

 

5

 

6

 

7

 

9