Překlad veršů americké básnířky Fanie Stearns Davisové

Posuďte, jak se Honza Kubančík z 3.E vyrovnal s překladem veršů americké básnířky Fanie Stearns Davisové (1966-1884) do češtiny.

DUCHOVÉ
Fanie Stearns Davis

Jsem strachy bez sebe, venkovní vítr mě děsí,
spadané listí padá skrze prázdnou bránu,
dveře řinčí a kňučí.
Já doma si sedím, nad sebou lampu,
hodiny tikají a knihy stojí,
tiché a chytré však o sobě to tají.

Jsem strachy bez sebe, však noc je mi známá,
duchy za mnou nepustí.
Přesto však duchové venku jsou a dýchají, dýchají,
v mrazivém větru a sněhem zavátí.
Když otevřu okna a půjdu spát,
budou si duchové kol mé hlavy hrát?

Minulou noc já tvrdě jsem spal,
duchy zřetelně slyšel jsem, viděl jsem.
Objímali mě, drželi a měli rádi,
mluvili o dobrých skutcích a ptali se „Jak se mají kamarádi?"
Vypadalo to, že chtěli mě opustit dávno již,
nakonec se rozmysleli, nedovolila jim to srdce tíž.

Ale co když se tu večer zjeví?
Snesu jejich tváře, bílý zjev,
sám na mé posteli v osamocení?
Mohu jim snad opustit, že nejsem již živ?
Jsem skoro strachy bez sebe, vítr venku mě děsí. Mé provinění!
Mí bílí drahoušci mi pohled na svět mění.

 

 

Ghosts by Fannie Stearns Davis

I am almost afraid of the wind out there.
The dead leaves skip on the porches bare,
The windows clatter and whine.
I sit here in the quiet house. low-lit.
With the clock that ticks and the books that stand.
Wise and silent, on every hand.

I am almost afraid; though I know the night
Lets no ghosts walk in the warm lamplight.
Yet ghosts there are; and they blow, they blow,
Out in the wind and the scattering snow.-
When I open the windows and go to bed,
Will the ghosts come In and stand at my head?

Last night I dreamed they came back again.
I heard them talking; I saw them plain.
They hugged me and held me and loved me; spoke
Of happy doings and friendly folk.
They seemed to have journeyed a week away,
but now they were ready and glad to stay.

But, oh, if they came on the wind to-night
Could I bear their faces, their garments white
Blown in the dark around my lonely bed?
Oh, could I forgive them for being dead?
I am almost afraid of the wind. My shame!
That I would not be glad if my dear ones came!